Tradice od roku 1912

Z dějin dvora Havranska

Ačkoli historie celého kraje okolního z dob pradávných jest zahalena rouškou tajemství, víme přece tolik, že bývala dosti bohatou. Rušně tu bylo již za prvního slovanského kmene Charvatů, který pro své bezpečí před výbojem sousedního kmene Pražského stavěl při řece Mrlině obranné tvrze, z nichž přední místo zaujímalo památné hradiště Havráň.

Jméno hradiště jest původu ryze slovanského, dané místu nejspíš k poctě havrana, kterýž pták býval starým Čechům posvátným. Krajina zdejší náležela tenkráte mocnému rodu Slavníkovu na Libici. Když roku 995 dal Slavníkovce kníže Boleslav povraždit, připadla celá krajina v majetek knížete Pražského.

Ve 13. století získal některé vsi i se zpustlým hradem klášter svatojirský v Praze. Teprve ve 14. století se majiteli zdejšího zboží ostrov s župním hradem zalíbil a dal zde založit tvrz, obehnanou zdí a dvojími valy s hlubokými příkopy.

Roku 1793 zde byla zřízena bažantnice, o rok později státní hřebčinec. V roce 1878 byla bažantnice opět zrušena a budovy upraveny v stavení hospodářské. Při kácení lesa bylo objeveno památné hradiště, kostrové hroby a množství středověkých starožitností.

Během druhé světové války vešel dvůr Havransko pod vnucenou německou správu. Rodina Procházkova se na svůj statek vrátila v roce 1945 a po znárodnění v roce 1948 zde žila ještě dva roky. Teprve po roce 1989 se mohli potomci na zpustošený dvůr vrátit a ujmout se jeho náročné rekonstrukce.

— Zapsal Čeněk Klásek, řídící učitel